Co je pole dance podle wikipedie? „Pole dance (tanec na tyči) je moderní taneční disciplína. Spojuje dohromady prvky několika tanců s moderními prvky gymnastiky a akrobacie.“
Co je pole dance podle většiny populace? Slušnější synonymum pro go-go.
Pro mě je to hlavně velká dřina a překonávání sebe sama, protože o tricích, do kterých jsem se postupem času dostala, jsem si na začátku mohla nechat jen zdát.
K pole dance jsem přišla poměrně náhodou. Chtěla jsem vyzkoušet nějakou novou formu silového sportu a na internetu jsem zahlédla, že se u nás v Liberci otevírá nové studio. S kamarádkou nám to připadlo jako dobrý nápad nebo spíš sranda zajít se tam podívat na ukázkovou lekci. A musím říct, že nás to obě hned chytilo.
Žádnou svalovou základnu člověk nepotřebuje, ta se vybuduje časem. Začíná se od jednoduchých spinů (toček), floor worku (různých typu chůze okolo tyče, kterými se později propojují jednotlivé sekce sestavy) a postupně se přidávají silovější pozice, které na sebe logicky navazují, takže Vám ani nepřijde, že bicepsy, ramena, břicho, nohy získaly na síle a na konci prvního kurzu poprvé visíte hlavou dolů, což je nepřekonatelný pocit zadostiučinění. Ostatně stejně pyšný je na sebe člověk pokaždé, když delší dobu trénuje trik, který si většinou vyhlédne někde na youtube a do kterého se bezhlavě zamiluje a za každou cenu ho jednou chce zvládnout. Pravidelným tréninkem se do něho dřív či později skutečně dostane. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, ze většina pozic není až tolik o síle, ale spíš o vlastním pochopení, jaký sval kde přesně zpevnit, jak přesně se vybalancovat. Navíc jakmile se jednou povedou, daří se pak už vždycky.
Zpátky ke kurzům – každý trvá 11 týdnů, každý týden probíhá hodina (60 min.), během které se nejdřív protahujeme, pak zahřejeme tyč (to je hodně důležité, protože studená tyč klouže; tyč se zahřívá hlavně točkami), opakujeme triky z poslední doby a nakonec se učíme něco dalšího, nového; na úplný závěr se opět protáhneme. Kurz vede lektorka, která má na takové vedení certifikát, ví tedy, jak přesně se jaký trik provádí, pomoci jakých kroků se do něj dostanete a taky (což je zásadní, než si získáte sami jistotu) ví, jak přesně Vás jistit, aby nedošlo k nechtěnému pádu. Kurzy na sebe plynule navazují, dělí se do různých pokročilostí (levelů).
Trénink jednou týdně ale nestačí, je potřeba ho doplňovat chozením na tzv. volné hodiny, které nejsou nijak vedené; slouží k opakování už naučených triků a jejich pilovaní k dokonalosti 🙂 je na nich přítomna lektorka, takže opět dokáže poradit, jistit, pomoci.
Co se týče vybavení, které potřebujete k provozování pole dance, je to v podstatě jen oblečení – tady se trochu oklikou dostáváme k dříve zmíněnému go-go, protože to jsou kraťásky a podprsenkový top. Čím větší plochou kůže/těla se totiž dotýkáte tyče, tím lépe na ní držíte. Mohlo by se nabízet, že každá pole dancerka potřebuje taky svoji tyč, za sebe můžu říct, že tomu tak není. Málokterá z nás má doma dostatek prostoru pro trénink, příp. zrcadlo, ve kterém by se viděla a pochopila, co je potřeba ještě dotáhnout (ve většině případů to jsou propnuté špičky, což se hodně často připomíná, nevěřili byste, jak dokážou pokazit dojem z pozice).
Trocha informací k tyčím – dělí se na statické a spinové (tyto se protáčí), každá varianta slouží pro růžné typy triků. Tyče existuji i kombinované statika/spin, které si jednoduše přeměníte na jednotlivou variantu jejich utažením/povolením pomocí klíče ve spodní části. Sama takovou tyč mám doma, bohužel už delší dobu leží schovaná pod postelí, protože k domácímu tréninku se málokdy dostanu kvůli chybějící motivaci; v kolektivu ostatních holek se taky víc snažím. Mimochodem pole dance není výhradně holčičí disciplínou, dělají ho i muži – samozřejmě spíše v té silové podobě.
Volitelným/nadstandardním pomocníkem je pak tzv. grip (= magnézium nebo podobná alternativa sloužící proti klouzání).
Aby všechno nevypadalo tak růžově, k pole dance patří i mozoly, modřiny, podlitiny, spáleniny – těm se člověk nevyhne. Často namáhaná místa na těle (kolena, lokty, vnitřní strana stehen, atd.) si ale brzy na takovou námahu zvyknou a přizpůsobí se jí.
Na tohle téma bych se mohla rozepisovat ještě dlouhou dobu, v současnosti je pro mě pole dance spíš vzpomínkou, protože kvůli úrazu, který se mi v zimě stal, jsem si musela dát téměř třičtvrtěroční pauzu. Po letních prázdninách se ale chystám znovu naskočit do kurzu a sama jsem zvědavá, jak na tom budu. 🙂
Poslední trik musím ještě dopilovat, potřebuji větší flexibilitu; nohy by měly být horizontálně s podlahou.
Autor: Olga Dostrašilová (Birošová)
