MMA, aneb krása nepochopeného sportu

Když se někoho zeptám na bojový sport, tak odpoví box. Je to ten nejznámější a nejrozšířenější bojový sport vůbec. Je nejvíce výdělečný a to je dáno hlavně obrovskou popularitou. Bojových sportů je spousta, ale nejvšestrannější z nich je MMA(Mixed Martial Arts) neboli smíšená bojová umění a ačkoliv se popularitou stále nemůže rovnat zmiňovanému boxu, tak jeho sledovanost strmě roste. Tento sport jako takový je poměrně ještě mladý, ale o světové organizaci UFC (Ultimate Fight Championship), která je největší a nejuznávanější, už slyšel kde kdo. Nebudu tu psát o historii MMA, ale pokusím se tu vysvětlit, že tento sport není tím, za co ho většina lidí považuje. Tento sport má spoustu odpůrců. Vidí to tak, že vypustí dvě zvířata do klece a ty zvířata se rvou hlava nehlava a přesně těmto lidem se to dnes pokusím trochu přiblížit.

Jako první bych rád zmínil, že i MMA má samozřejmě svá pravidla. Nejsou povoleny údery do slabin, útoky na oči atd. Bojovníci mezi sebou zápasí ve stejných váhových kategoriích. V UFC se zápasí v sedmi váhových kategoriích a každý zápasník se musí před zápasem nechat zvážit a musí splňovat váhu v té kategorii, ve které bojuje.

Přípravu na zápas má každý fighter jinou, ale snaží se absolutně koncentrovat na zápas. Připravovat si taktiku, kterou použijí, protože jak už jsem říkal, tak tento sport není jako bezhlavý souboj dvou zvířat. Jde tu především o taktiku a precizní techniku každého pohybu. MMA bych spíše přirovnal k šachu. Každý pohyb musí být promyšlený. Vychází z přirozenosti pohybu těla. Každý úder, který fighter na svého protivníka vypustí, musí být technicky správně provedený, protože když udělá bojovník chybu s dobrým soupeřem, tak je zápas u konce a proto se každý z pohybů na tréningu trénuje stále a stále dokola, protože i ta nejmenší chybička může zničit sny o vítězství.

Spousta lidí vidí absolutně brutální knockouty na videích, ale nevidí za tím to ostatní. Žádný bojovník nejde do klece s tím, že chce zranit soupeře. Panuje tam vzájemný respekt a to i k poraženému. Při zápasech se samozřejmě stává, že se na obličeji objeví oděrka, nebo tržná ranka, ale to samé se stává i v boxu a obecně v každém kontaktním sportu. Mnohem horší zranění, které někdy končí i tragicky, jsou ve fotbale, hokeji, sjezdovém lyžování a mohl bych pokračovat. Na to lidé však už často zapomínají. Vidí krev a už mluví o zvrácenosti a brutalitě. Většinou se jedná jen o malé zranění, které spraví 3 stehy a týdenní odpočinek.

Ze začátku jsem měl podobný názor jako většina ostatních, ale chtěl jsem to rozhodně zkusit a tak jsem se odvážil na první trénink začátečníků. Hned od pohledu bylo vidět, že nás tam bylo víc takových, kteří ani mouše neublížili. Tak jsme začali cvičit a řeknu vám, že tak namáhavé cvičení byste hledali málokde. Každý tréning je otázkou výdrže a odhodlání. Musíte překonat únavu, bolest a pokračovat dál. Po nějakém čase jsem si tam našel spoustu kamarádů a na každý trénink se velmi těším. Samotní fighteři nejsou samozřejmě žádní násilníci. Nechodí na ulici s tím, že by rozdávali rány na potkání. Jsou to úplně normální lidé a často i s větším srdcem, než mají ostatní. Náš oddíl financoval výdělkem ze zápasu oddělení dětské neurologie. Dětem se přivezly krásné dárečky a měly z nich velikou radost. Je to třeba malá útěcha, ale i ta se počítá.

Někdo si řekne, že jsem zaujatý, protože se tomuhle sportu věnuji. Mám tenhle sport velmi rád, ale vše, co jsem tu napsal, je naprostá pravda. Je to sport, kde jsou prohry, vítězství, slzy i radost a to ke sportu neodmyslitelně patří.

Autor: František